V první polovině května započala dlouho odkládaná nová fáze mého života – dočasné přestěhování do Japonska za účelem ročního učednictví u mistra tesaře Kóheje Jamamota. Kde jinde se totiž autenticky učit tradičnímu japonskému řemeslu, nežli právě přímo v Japonsku. V době psaní tohoto příspěvku už mám téměř měsíc a půl učednictví za sebou a už teď mohu říct, že je to po všech stránkách velmi rozvíjející zkušenost. Každý den se člověk učí něco nového a zdokonaluje se v tom, co už zná. Fascinující a obohacující je byť i jen sledovat zkušené mistry při práci a pozorovat tu jistotu, přesnost a v neposlední řadě nepochopitelnou rychlost jejich pohybů. Ne že by také občas nedělali chyby… staré české rčení ostatně platí v plné míře i v Japonsku: “i mistr tesař se někdy utne,” neboli jak praví japonská verze: 「サルも木から落ちる」“i opice padají ze stromů.”
Jak jsem ovšem zmínil v úvodu, celý plán učednictví byl dlouho nedobrovolně odkládán kvůli pandemii koronaviru, a přestože jsem s mistrem Jamamotem navázal kontakt už v únoru 2020, odcestovat do Japonska se kvůli hermetickému uzavření země stalo možné až v březnu 2022. Po celou dobu navíc nebylo jasné, jestli k realizaci záměru vůbec dojde, jelikož je mimořádně složité, získat vízum, které by takovéto učednictví umožňovalo a čas byl v tomto klíčovým faktorem. Tato dvouletá nejistota nebyla rozhodně nijak příjemná, jak pro mě, tak obzvláště i pro moji ženu, která mě na této cestě podporuje a doprovází. Naštěstí se ovšem ve finále vše podařilo, trpělivost se vyplatila a 11. května jsme opravdu odletěli do Japonska.
Cílem cesty a naším novým domovem se stalo město Okajama ve stejnojmenné prefektuře, která leží ve střední části Japonska mezi městy Ósaka a Hirošima. Okajama má v Japonsku přízvisko 「晴れの国」neboli “slunečný kraj,” a skutečně je tu zatím po většinu dní obloha jasná a srážek je málo i navzdory právě probíhajícímu období dešťů. Název Okajama v překladu znamená kopce a hory, a přestože to tak možná nejprve po vystoupení z vlaku při pohledu na placatý reliéf centra města nevypadá, jakmile člověk vyjede trochu dál, je na každém kroku vítán lesnatými kopci a řekami klitacími se v četných údolích. Příroda je tu krásná a všudypřítomná. Ostatně to dokládá i fotografie v úvodu článku, která ukazuje výhled od vchodových dveří dílny, kde nyní pracuji.
Na dobu jednoho roku jsem se tedy takto stal členem tesařské firmy Somakóša 「杣耕社」zaměřené na tradiční řemeslné techniky – například klasické dřevěné spoje, išibatate (stavění sloupů na kameny), ruční tesání a hoblování, šódži, kumiko a mnohé další. V nedavné době bylo dokonce tradiční japonské tesařské řemeslo přidáno i na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Navzdory však své nesporné kráse a vysoké řemeslné úrovni realita je bohužel taková, že tyto dovednosti a znalosti jsou celosvětově a i v Japonsku na úpadku a je značný nedostatek nových učňů, kteří by tyto schopnosti jednoho dne zdědili a udržovali je naživu.
Přestože je pro mě tento roční pobyt především o získávání znalostí a schopností, které bych pak mohl po návratu do Čech nabídnout případným zájemcům o autentické japonské řemeslo – učení je tu však pouze vedlejším účinkem práce. Mistr Jamamoto zde neprovozuje ani školu, ani charitativní organizaci a člověk se tedy musí maximálně snažit, aby přinesl více užitku, nežli starostí a z pracovního hlediska se tedy alespoň do určité míry vyplatil.
Panuje tu proto poměrně jasně stanovený režim – většinu dní práce začíná v 8 a končí v 18 hodin a zástup úkolů je nekončící. V dny, kdy se pracuje mimo dílnu na konkrétním místě se navíc obvykle vyjíždí dřívě a přijíždí později, a tudíž je volného času, respektive času na trénink a vlastní projekty pomálu. Jak jsem ale říkal – už samotná práce je mimořádně hodnotným tréninkem a každý den přináší nové výzvy a přiležitosti k učení. A nejedná se vždy jen pouze o dřevo. Kupříkladu onehdy jsem dostal za úkol pomocí papírového špagátu uvázat sedáky pro několik jednoduchých stoliček a samotného mě překvapilo, jak elegantní dojem vytváří tato kombinace papírového motouzu a hoblovaného dřeva třešně, dubu či kaštanu. Navíc se na takovém sedáku velmi pohodlně sedí a lze takto uplést prakticky neomezenou plejádu vzorů. Hned se to přidalo k věcem, které po návratu do Čech rozhodně vyzkouším. A tak je to zde neustále – každý den něco nového…
Ahoj Tome, tak to je pecka. Moc gratuluju a závidím, ze se ti podařilo tento sen splnit. Musí to být úžasné dobrodružství a zkušenost. Vůbec si neumím predstavit jak jsi to zvládl organizačně zařídit s komunikací, ubytováním povolením atd… tohle byl i můj sen jet na zkušenou do Japonska. Byl jsem 3 roky v UK ale teď se třemi dětmi už je to nereálné. Přeju ať se daří a pokud by jsi po návratu měl cestu na Jižní Moravu tak jsi vítány v mém řemeslném ateliéru, který právě dokončuju. Vždy si rád pokecám o řemesle a o japonském truhlarstvi obzvlášť. Ať se daří a přeju hodně nabitých zkušeností. Petr – PEkné TRuhlářství
Ahoj Petře,
děkuju za milá slova! Organizačně to byla opravdu zatěžkávací zkouška, a to obzvlášť vzhledem ke COVIDu, který všechno komplikoval, ale nakonec se podařilo 🙂 Bez znalosti japonštiny bych si to ovšem nedokázal moc představit, protože to rozhodně není země, která by byla připravená a uzpůsobená pro cizince. Nepochybuju, že ale i ty Tvé tři roky ve Velké Británii byly výzvou a velkým přínosem. Ostatně je to znát, vzhledem k tomu, že odvádíš parádní práci a oceňuju zároveň, že i skrze různé kurzy šíříš povědomí o poctivém řemesle. Jen tak dál!
Na západě panují trochu zkreslené představy o tom, jak to Japonci dělají, takže je rozhodně zajímavé vidět, jaká je realita – například rozhodně neplatí, že by se snažili vyhýbat elektrickému nářadí. Jednoduše se vždy používá to, co je nejefektivnější a třeba na vyřezání kanawa tsugi se tu vedle dláta žádné ruční nařádí nepoužívá. Jsou to ale opravdu fachmani a je k nevíře, jak rychle a přitom přesně dokáží udělat věci, se kterými bychom se občas v Evropě ani neobtěžovali. Každopádně určitě se rád někdy v budoucnu podělím o zkušenosti z Japonska, a naopak se i sám třeba něco přiučím od Tebe.
Ať nová dílna slouží a hodně zdaru!
S pozdravem
Tomáš Marvan
Truhlářství Tomiki